Začnu modřinkami. Od vyvedení z hnízda jsem mladé neviděl. Jak jsem již psal, jejich letové schopnosti mě překvapily – hned po vylétnutí zamířily neznámo kam. Každopádně pár dní zpět se v osiřelé budce objevila samička – zda ta samá netuším – a začala si „kolíkovat claim“. V úterý 3.6. v podvečer zahájila stavbu hnízda, tedy přesněji nosit nový materiál na staré hnízdo. Jako první překryla mechem zbylé vajíčko z prvního hnízdění – asi ji nějak deprimovalo. Pokračovala i následující den, ale dnes (5.6.) po noční bouřce jsem ji v budce ještě nezahlédl. Doufám, že tu nepohodu někde přečkala.
Mladí kosáci se na rozdíl od sýkorek na zahradě drží. Jejich letové schopnosti nejsou zdaleka tak dobré a tak spíše je vždy popolétnou o kus dál. Rodiče je průběžné krmí, sami se do hledání žížal nějak moc nehrnou. Je s nimi zábava. Tuhle si jeden sedl hned vedle mne na zahradní gril a dokud jsem neudělal prudší pohyb, nejevil žádné známky strachu. Celkem se vylíhlo a hnízdo opustilo pět kousků, ale pohromadě jsem viděl jen tři, tak netuším, zda ještě všichni žijí. Bohužel, dnes ráno jsem po zmiňované bouři zjistil smutnou událost – jeden se mi utopil v bazénu. Dost si to vyčítám, neboť vím, že se to stává a také jsem z toho důvodu objednal na bazén plachtu – přijde však až zítra. Na internetu jsem ale našel nějaké plováky, na které mohou ptáci vylézt. Kupovat to nebudu. Trochu jsem zaimprovizoval a nechal plavat v bazénu pár plastových dílů z kompostéru. Tak snad to do budoucna pomůže.
Veselejší příhoda se stala předevčírem, kdy se mi dva mladí kosi lapli do sklopce, kam se marně pokouším odchytit další návštěvnici naší zahrádky – kunu. Naštěstí jsem tou dobou byl doma a brzy jsem to zjistil. Dlouho tam tedy nepobyli. Po vypuštění (asi z toho šoku) někam odlétli, tak je taťka dlouho naháněl. Nakonec se mu ale ozvali a večer už poskakovali v okolí.
Po tom jejich hnízdění na sloupku zahradní terasy jsem se rozhodl, že se pokusím jim najít klidnější místo. Na zeď garáže jsem připevnil takovou trochu krytou plošinu, ale zatím se nezdá, že by je nějak zaujala. A to jsem jim to vyšperkoval větvemi z živého plotu. Dosud tam přistálo jen pár vrabců.
Ti vrabci jsou kapitola sam pro sebe. Už před hnízděním mně přišlo, že jich je letos nějak moc. No a po vyvedení mladých se jejich počet ještě znásobil. Jako nic proti nim, ale čeho je moc, toho je příliš. A to se před pár lety říkalo, že jsou na vyhynutí. To jejich přemnožení má asi důvod v krmení od sousedů v ulici, kteří to, zdá se, přehánějí. Ale nevím, možná mají prostě letos nějakou dobrou sezónu. Mám pocit, že vytláčejí jiné ptáky – např. rehky a sýkory koňadry.
Koňadry s nástupem jara v podstatě zmizely. A že jich v zimě bylo – plné krmítko. Je mi to fakt divné. Budku, kterou jsem měl pro ně nachystanou jsem přemístil do větší vzdálenosti od ubytovny modřinek, aby měly svá teritoria volná oba druhy pro sebe. Při prvním hnízděni ji ještě na původním místě zabrali na čas vrabci, ale ani ti tam snůšku nedokončili. Tak uvidíme, jestli ji na druhé hnízdění ještě někdo obsadí. Zatím to vypadá, že spíše ne (jen modřinka tam asi dvakrát zavítala).
No a rehek má nachystány dvě super budky a furt nic. Jednu jsem přemístil z garáže na stožár vedle modřinek – prý to nevadí, měli by se snad vzájemně snést. Občas nějaký na zahradu zavítá, ale na budky mi kašlou.
Jinak k nám ještě v poslední době zalétávají stehlíci – to jsou ti krásně barevní ptáčci. Možná to bude tím, že jsem dlouho nesekal trávu a různá semínka jsou jejich oblíbenou potravou. Ovšem vyfotit je není jednoduché, dlouho neposedí. Zatím jsem nebyl moc úspěšný.
Tak počkáme, jak se vyvine druhé hnízdění, které se pomalu blíží. Živý přenos z budky modřinek běží, ostatní budu zapínat podle toho, zda budku vůbec někdo obsadí.
Komentáře