Přichází na řadu klenot televizní tvorby, který se jmenuje JAG. Začátek je velmi sugestivní, docela hezký chlap, nějakej major Raab, možná, že se to píše jinak, ale na tom nezáleží, zkrátka tenhle major Raab, stejně jako jeho otec starej Raab, sloužil u námořnictva Spojenejch států jako pilot na letadlové lodi a této bohulibé činnosti musel zanechat pro nezdařený pokus o přistání, který zavinila jeho šeroslepost.
Na obrazovce je vidět hořící F18, řítící se neovladatelně po palubě jak fagule. Pokud v ní někdo seděl, můžou ho rovnou nasypat do urny, ale major Raab to přežil. Autoři uměleckého díla se nezmiňují o idiotovi, který vyšetřoval majora Raaba na očním, než ho pustil k létání a posléze i do té shořelé F18, ale musel to být skvělý oční odborník, a tak zjištění, že major Raab je totálně šeroslepý, stálo USA zhruba miliardu dolarů, či kolik může stát supermoderní F18 třetí generace s ABS, radiálníma gumama, automatickým zamykáním, střešním okénkem a klimaanlage?
Tak když se tahle malá nehodička uspokojivě vysvětlila, aniž by byl oční lékař armády USA popraven, majora Raaba ustanovili vyšetřovatelem JAGu. Jestli to můj selský mozek pochopil, tak je to takovej vojenskej prokurátor či co, něco jako Máldr a Skaliová u FBI, ale tady jde vyloženě o marínu. Všiml jsem si určité hrdosti na námořnictvo a rivality mezi jednotlivými složkami americké armády, vždycky když se sejdou lidé od maríny s pěšáky, nebo letci, tak to mezi nimi jiskří, ale takzvaně čestně… oni se ti ušlechtilí lidé vzájemně ctí, ale máte z toho pocit, že se co chvíli začnou zabíjet a pozor, aby nepadlo, nedej bože, něco nehezkého o jejich zbrani nebo cti!
Tak major Raab, co rozsekal tu F18 na mraky, vyšetřuje, když zlý voják zabije hodného vojáka, dále vyšetřuje jakoukoli křivdu na příslušníkovi námořnictva Spojených států a také, což se stává velmi často, když čestný mariňák, obžalovaný z úkladné vraždy svého velitele (kterou neudělal!!!) mlčí a odmítá mluvit, i když mu hrozí trest smrti. Nemluví, protože by ohrozil čest ženy! Považte, takoví chlapíci jsou ti američtí mariňáci!
No, a proto je tu major Raab, který to všechno vyřeší s nasazením vlastního života a odhalí pravého viníka. Čestný hrdina vyvlečený Raabem z elektrického křesla v posledním záběru děkuje majorovi, ale tak nějak mužně, jak už to mezi chlapy bývá, stiskem ruky a mlčky… oči pravých mužů řeknou vše… netřeba slov, zvlášť mezi vojáky. Jen znalec zahlédne v oku děkujícího utajenou slzu mužného dojetí.
Majoru Raabovi radí admirál XY, musím říct, taky děsný sympaťák, úplně holohlavý, děsně čestný, taky nade vše miluje americké námořnictvo a žije sám. Samozřejmě ženu mu zabili při výkonu služby, a co se na JAG dívám, tak má ten chlap na ženský opravdu smůlu, protože mu odpráskli už asi čtyři milenky a vždycky těsně před tím, než si je vzal. (Musím se omluvit, odpráskli mu jen tři, jedna uhořela tuším v tanku, už si nevzpomínám… jo, a ještě jí píchli injekci s currare.)
Polodebilove píšící tyhle seriály budou jednovaječný paterčata, nebo se vzájemně vykrádají. Major Raab má taky svoji Skaliovou.
Zde se musím vrátit k fenoménu Dallas, kde ta babice, co ji všichni milujou, miss Eli, najednou zmizí a druhý den ji bez jediného slova vysvětlení hraje úplně jiná herečka a tváří se jako miss Elí… Její kluci ji nepoznaj a říkaj jí maminko, a dokonce její starej Džog (naštěstí zahyne ve 134000. dílu) ji šuká a nevšimne si, že je to úplně cizí ženská! No a za půl roku se najednou zase jakoby nic, beze slova vysvětlení objeví původní miss Elí a jede se dál!
Když jsem viděl první díly tyhle univerzity blbosti, tak partnerka majora Raaba byla přenádherná blondýna, děsně sexy a opravdu krasavice. Musím přiznat, že ty americký uniformy jsou tak báječný, že všichni v nich vypadaj nádherně a zvlášť ženský, to je k posrání, jak jim to sluší! Navíc ony mají tolik uniforem – černý, bílý, kombinovaný, khaki zelený, khaki písek, lodičky, gymnasťorky, atd. Versace hadr!
Krásná blondýna, kterou si umíte představit pouze ve dvou situacích – jak šuká ráda a dobrovolně (ráda), anebo ji znásilňují (velmi často). Je vidět, že obojí dělá ráda a nic jiného k ní nepatří. Proto je velmi legrační, když musí vzit do ruky pistoli, kterou drží jako penis a taky se na ní s takovou láskou kouká.
Je ale tak nádherná, že jí odpustíte všechno na světě a jste dokonce ochotni uvěřit, že je to též major námořnictva USA. Ona chodí… čumí… a je to velký zázrak přírody. Samozřejmě nádherný dlouhý nohy v lodičkách, neuvěřitelně štíhlý pas, božský zadek, který se při vyšetřování neustále vlní, a samozřejmě trojky kozy, který trčej v tý krásný uniformě a volaj na všechny strany… tady jsme… pohleď, diváku… tady jsme… my, překrásné trojky!
Tak tahle krasavice, hned jak jsem se do ní zamiloval, což bylo asi za dvě vteřiny, asi po čtyřiceti dílech kamsi zmizela a major Raab dostává beze slova novou Skaliovou, akorát černovlásku, jinak všechno, co jsem výše uvedl, zůstává. Blondýna měla delší vlasy, což je u ženský vždycky hezčí, tahle má krátké, ale víc vrtí zadnicí, a tak se to vyrovnává. Taky ji miluju.
Samozřejmě, že se děsné milujou, skrytě a beze slova, jen jejich oči je prozrazují, ale v posteli ještě nebyli. Mariňáci USA to před svatbou nedělají, protože řády to zřejmě nepovolují, a i kdyby to náhodou dovolovaly, tak jim v tom zabrání neuvěřitelná čest.
V jednom díle dokonce vyšetřovala ještě ta původní blondýna případ harassmentu (poplácávání kolegyni po prdeli) ještě s jednou plukovnicí, evidentní lesbou, která si holí knír pod nosem a má mindrák, že nemá péro, je neuvěřitelně přísná na muže, ale protože je též mariňákem USA, je tak čestná, že prokáže mužovu nevinu a že k žádnému harašení nedošlo! On to ocení a potřesou si rukama, jak je to mezi čestnými vojáky zvykem.
Tak tahle trojice hraje v našem imbecilním příběhu… Čtěte, pokusím se co nejvěrněji převyprávět.
Raab a černá kozatice (oba majoři) spolu běhají v parku. (Takzvaný jogging, velmi módní kravina nahrazující intelektuálům pohyb místo práce.) Majorka kozatice běží, ozdoba se jí háže ze strany na stranu, samozřejmě vede. (Ženy se přece absolutně vyrovnají mužům! V USA s pohlavní diskrimací v armádě skončili a trojice zena-muž- buzerant jsou si rovni.) Chtěl bych srovnat tento pokrok se zpátečnictvím v bývalých armádách Varšavské smlouvy, kde vojáci i důstojníci ještě tu a tam hledí na ženy jako na objekty sexuální touhy (bože, jaká zvrhlost!) a opilí tankisté se dokonce posmívají svým homosexuálním nabíječům.
Běhají v parku tenhleten jogging a ona vede, jak už jsem byl napsal. On má krásné jogging tepláky speciál a pásku, aby mu vlasy nepadaly do očí, ona též, ovšem bílé barvy, velmi jí sluší. On běží docela normálně, že by mu i divák velmi nedůvěřivý uvěřil, že jde o normální běh. Prostě mladej, krásnej mužskej, kterej utíká.
Ona vypadá nádherně, co vám mám povídat, všichni chlapi v tom filmovým štábu, museli mít určitě suspenzory s keramickou vložkou nebo museli všichni při natáčení sedět. Majorka běží, ty přenádherný kozy se jí házej ze strany na stranu. (Pozor! Nemyslím od ČSSD k ODS, i když to je taky zleva doprava, ale k tomu ještě nahoru a dolů!) Všichni známe ten nenapodobitelný pohyb hmoty, kterou nenahradí nic, žádná pryž ani vycpácka, nic na světě nedokáže napodobit ten sexy těžký zhup tohohle materiálu, který ty potvory dostaly úplně zadarmo od pánaboha a způsobují nám jím psychické trauma.
Umí sexy kroutit zadkem i v plném běhu a kamera na něm ulpívá s obzvláštním potěšením. Ale ten běh! Páni! Sexy kočka běží tak, že by ji předhonil i hluchoněmý slepec bez vodiče, je na ní vidět že si nikdy v životě pořádně nezaběhala, mimo toho, když běžela z jedny postele do druhý, pokud ji do ní nenesli, protože to stojí za to.
Ten běh je děsná prča a major Raab má co dělat, aby byl stále druhý. Však co to? Park protíná silnice a po ní – namoutě – koho to vidíme… neukázněný řidič v podnapilém stavu porušuje vyhlášku amerického ministerstva vnitra a jede nepovolenou rychlostí. Major Raab vidí, že při tom vynikajícím běhu musí jeho kolegyně zákonitě skončit pod koly neukázněného řidiče, tak ze sebe vymáčkne poslední zbytky sil vynikajícího mariňáka, majorku dostihne a v posledním okamžiku se vymrští jeho pravačka a vší silou, ovšem ohleduplně, aby nepoškodil ty božský kozy, vyrazí majorku z vozovky do bezpečí a sám při tom spočine pod osobním vozem.
Střih – kamera – jsme v nemocnici.
Major Raab ukazuje kus své pevné zadnice… půvabná lékařka mu do ní se smyslným výrazem v očích píchá injekci a je na ní vidět, že by se jí to líbilo i bez tý injekce. Major Raab, kterýmu to pořád děsně sluší, třebaže ho před chvílí vytáhli zpod auta, s ní mírně zažertuje, jen tak malinko, jak to dovoluji řády americké armády o flirtování s lékařkami.
Lékařka na něj pohlédne vilným okem, avšak její překrásná ústa řeknou něco velmi čestného, jako že nejdřív práce a potom zábava nebo… teď je přednější vaše zdraví… potom na to hupsnem… zkrátka cokoli, to už je na divákovi, který společně se mnou tuhle kravinu sleduje.
Majora Raaba vezou, po ošetření do pokoje…
Střih – kamera – a jsme dole u příjmu pacientů. Za přijímacím stolem stojí majorka, má úplně jinou nádhernou šíleně sexy uniformu a vyptává se, kdeže to leží major Raab?
Do toho se nám zamíchá další, nemyslitelná legrace. Představte si tu náhodu. Do nemocnice vjíždí kolona policejních vozů a policisté na Harleyích. Všichni koukají a blikají seč můžou – uprostřed – opancéřovaná záchranka veze ministerského předsedu Izraele na transplantaci srdce!
S nimi samozřejmě agenti FBI v civilu. Policisté se samopaly obklopují premiéra a vezou ho na sál, jeden z agentu FBI zastává uvnitř v operační místnosti, venku přede dveřmi zůstává na hlídce agentka FBI. (V FBI totiž neperzekvují ženy a tyto zastávají stejné funkce jako muži, neb jsou si rovny a podle listiny základních práv a svobod má právo žena hlídkovat přede dveřmi jako muž, i když nemá péro!)
Opouštíme FBI i ministerského předsedu, který heká, a vracíme se do příjmu. Ustaraná majorka se vyptává, kde leží její kolega. Za pultem je krásná černoška – zdravotní sestra. (V USA neexistuje diskriminace černých afroameričanů a všichni mají stejnou šanci být řádnými občany, afroameričtí spoluobčané mají větší výhody, aby se jim vynahradilo znásilňování jejich prababiček vilnými plantážníky ve Virginii [pozitivní rasismus].)
Krásná rovnoprávná oznámí číslo pokoje majora Raaba a hned se věnuje dalším příchozím. Jsou to její bílí spoluobčané USA, které vítá s úsměvem a vlídností, protože není rasistkou, a navíc se jedná o Hispánce, tedy jak se musí v souladu s ústavou USA o právech hispánských spoluobčanů. (Americký občan hispánského původu je Portoričan, který žije v USA již třetí generaci a neumí anglicky.) Viz Listina základních práv a svobod, která zakazuje nutit Američany hispánského původu, aby si museli říkat o sociální podporu anglicky!
Ale, drazí čtenáři, málem jsem zakecalt to nejdůležitější. Totiž Hispánec je převlečený arabský terorista, který se chce dostat do nemocnice. Za ním stojí asi šest uklízečů s kbelíky a hadry na podlahu, ve skutečnosti též ovšem arabští teroristé mající v těch kýblech kalašnikovy a granáty zakryté umně hadry a čisticími prostředky. Ošálená krásná černoška je pouští dovnitř. Jen naší majorce JAGu je cosi divné, ale neví co… to její obrovská zkušenost ji varuje… její instinkt jí říká… pozor, něco je zde divné..
Arabští teroristé-uklízeči odcházejí nahoru zavraždit izraelského prémiera a nás kamera přenese do pokoje, kde leží major Raab, usmívá se, nevíme čemu, a velmi mu to sluší. Má nemocniční župan a na něm své výložky majora námořnictva USA.
Na vedlejší posteli leží statný šedesátník a když zahlédne ty výložky na županu, tak se vymrští z postele, postaví se do pozoru, vyvalí oči a zařve: Seržant XY, námořnictvo Spojených států! Raab mu zavelí pohov a těžce nemocný seržant amerického námořnictva se svalí s heknutím zpátky na postel.
Protože tento dobrý, čestný mariňák dostal pohov, může s nadřízeným, v tomto případě naším majorem, takzvaně lidsky pohovořit, né jako mariňák s mariňákem, ale jako voják s vojákem, jako USA s USA. Srdce, srdce… stěžuje si, je unavené stálými plavbami. Major Raab chápe seržanta tak nějak lidsky a říká, aby to prostý americký seržant pochopil a aby mu ten čestný starý brach, který zasvětil svůj čestný život námořnictvu Spojených států, dobře rozuměl: Každá loď musí občas do doků na opravu. Takovému přirovnání starý mariňák rozumí, usmívá se a hledí na majora pohledem oddaného psa.
Autor scénáře, o kterém píši, idiot všech idiotů futrál a imbecil jeden blbá, ví, ač jinak neumí nic, že musí děj ještě obohatit nějakým druhým či třetím plánem. Tím je záběr na ženu, kterou přiváží záchranka do přijmu a která příšerně ječí, neboť je těsné před porodem (skvělý nápad, né?).
Střih-kamera – uklízeči přicházejí k operačnímu sálu. Agentka FBI je velmi ostražitě staví energickým pohybem ruky a její pravačka se mimoděk přiblíží k podpažnímu pouzdru. Stop!
Jeden z terorislů-uklízečů vyndává z kýble umělohmotný kelímek kouřící kávy. Nate! Tohle vám posílá váš kolega zezdola! Agentka je nedůvěřivá… Jak to, kolega dole, on je přece nahoře, né? ptá se.
Né! Dole! ujišťuje ji terorista.
Aha, povídá ostražitá agentka a – uklidněna – jediným pohybem kopne do sebe kafe.
A hádejte, milý čtenáři, co je v něm.., tušíte to a přestože u televize vzrušeně volate – nepij to, agentko… nepij to! – stane se! Agentka obrátí oči v sloup a s heknutím se svalí na zem. Teroristi vcházejí dovnitř a bez řečí to napálej do toho druhýho agenta FBI, který měl být dole a poslat to kafe, ale místo toho je nahoře, a tak to dostane z deseti kalašnikovů). Řve, protože ho to bolí, a cestou k zemi srazí respirátor a bombu s kyslíkem. Ve smrtelné křeči ještě tasí a vypálí asi deset ran, žel ani jedna nezasáhne cil.
Na to hledí operační parta s rouškama přes pusu, z niž polovina jsou černí lékaři a polovina bílí lékaři, protože v nemocnici nejsou žádní rasisté, u také zahlédneme několik Číňanů a občanů USA hispánského původu.
Vyndáme mu srdce, povídá šéfoperatér, nové nám přivezou od dárce. To mu dáme místo toho, které vyndáme. Zatímco poskytuje svému operačnímu teamu tuhle důležitou informaci, všimne si střelby a ptá se, co to má znamenat? (Je rozzloben.) Drž hubu, volá na něj terorista, teď to bude podle mých rozkazů, jsme centrální osvobozovací Hammás rudého října, vendeta Džihádu!
Hlavni chirurg dostane facku, až to mlaskne, zdravotní sestry se rozpláčí… všechny úplně stejně… černé i bílé, protože v USA je rovnost všech ras. Nicméně začnou vyndávat srdce.
Vrchní terorista – velmi zlý člověk – posílá ostatní uklízeče, již převlečené do svého, do teroristického, aby zabezpečili přístupy u podminovali všechny vchody. Nechá uříznout všechny telefonní šňůry a potom volá náčelníka policie města New York. (Chyba skriptky – nejdřív měl telefonovat, teprve potom uříznout kabel.)
Máme izraelského předsedu, a jestli nebudete chtít, aby zhebnul, pustíte z vězení naše bratry a ještě nám nakouříte pět milionů dolarů v mincích.
Ano, koktá vyděšený velitel policie, ale potřebuji k tomu čas!
Máš na to pět minut, zařve terorista a praští uříznutým telefonem. Ve střižně si toho tvůrci určitě všimli, nechali to, ale od toho okamžiku používají všichni jen mobily.
Ještě záběr na letadlo vezoucí v plastovém kufříku náhradní srdce a jsme zpátky u majorky. Ta jde chodbou a všimne si, že nefungují telefony. Pak zahlédne proti ní jdoucího teroristu, který ji nevidí, a tak má majorka čas ukrýt se v místnosti pro uklízečku. Odtud okamžitě volá na velitelství JAGu tomu holohlavému admirálovi, co mu už zabili tolik ženskejch, a taky to oznámí veliteli policie. Klid hoši, jsem v nemocnici a je tu se mnou i major námořnictva Spojených států Raab. Všichni se hned uklidní a velitel policie odchází na poradu k prezidentovi Spojených států. Ten rozhodne – vyčkáme, chlapci!
Střih – kamera – jsme v pokoji se spícím majorem u bdělým starým matrosem. Je slyšet střelba z kalašnikovů, jak teroristé zahánějí personál do jídelny, kde všichni pláčí, černí i bílí.
Starý seržant budí majora Raaba a říká mu: Slyším střelbu, majore.
Ále, směje se Raab, to je televize a zase klidně usíná. Majorka se musí v té místnosti hodně předklonit, protože jí ty božský prsa brání ve výhledu klíčovou dírkou. Hned hlásí svým mobilem, že teroristé zaminovali všechna schodiště.
Jsme zpátky na operačním sále, srdce už je skoro venku a vrchní terorista řve do telefonu na velitele newyorské policie: Pět minut je pryč a moji Hamásové nikde, letadlo nikde a prachy taky nikde! Nechávám zabít první rukojmí! To jsou nervy, milý čtenáři, co? Jak z toho teďka ven, když je to tak napnutý a už si říkáte, tak to je konec! To je konec ministerskýho předsedy, to je konec majora Raaba i tý nádherný majorky, máme po krásným seriálu, na co teď budem, mámo, koukat? Co si počnem? Přece si nebudeme číst nějakou knihu? Ale imbecilni blb, kokot jeden scenáristická, nalézá řešení!!!
Jeden z teroristů není až tak úplně zlý, je to hodný člověk. Prostý Arab, který chce žít v míru a pokoji se svými bílými bratry, akorát, co čert nechtěl minulý týden mu běloušové zabili bratra, významného teroristu, a on ho přišel pomstít. A právě na něj se obrátí vrchní terorista a povídá mu:
Běž a zabij první rukojmí, to je taková zkouška, že jsi náš!
Hodný terorista je zaskočen, tohle nečekal a oponuje: Ale my jsme přišli osvobodit naše bratry, a ne zabíjet nevinné lidi!
A co tvůj brácha, vysvětluje mu vrchní terorista, co tvůj brácha, taky byl nevinný a zabili ho, ne?
Takhle silné argumentaci nelze odolat, a tak jde hodný terorista někoho namátkou zastřelit. Cestou v něm ale bojuje jeho dobré srdce s nelidským rozkazem. Bloudí nemocnicí zoufalý, hledaje koho by zabil. To všechno sleduje majorka klíčovou dírkou v pracovní místnosti. Už má odjištěnou pistoli a je pořád tak božsky předkloněná.
Střih – kamera – pokoj majora Raaba.
Pane majore, probuďte se… střílí se tady, budí seržant svého nadřízeného. Ale, to je televize, směje se probuzený major. Vtom zaslechne děsný řev. Vyběhne ven a tam vidí, opuštěná žena před porodem řve uprostřed chodby na pojízdném vozíku. Vchází tam hodný terorista, který si ještě nevybral, koho zabije. Vtom uvidí majora Raaba. který včas ujede s vozíkem i řvoucí rodičkou a zaklapne se naproti místnosti, kde je zaklapnutá s odjištěnou pistoli jeho kolegyně. Odtud oba pozorují nerozhodného teroristu.
Můj milý čtenáři, co teď… jak bys to vyřešil ty, kdybys byl ty ten idiot scenárista? No? Nevíš? No přece takhle… Hodný terorista kráčí chodbou a je evidentně nešťastný, protože tohle nechtěl Tohle né! Přišel pomstít svého bratra, ale zabíjet nevinné, to né!
Prochází chodbou a nahlíží do pokojů. V jednom z nich leží na kapačkách a přístrojích starý umírající muž. Snad šťastná náhoda tomu chtěla, že jeho přístroj zrovna v okamžiku, kdy dovnitř nahlížel hodný terorista, začal místo píp… píp… píp… dělat pííííííííí…. což znamená konec! Smrt, srdce vypovědělo službu….spadla klec!
Hodný terorista se změní v ještě hodnějšiho člověka, vrhne se dovnitř a začne mu dávat elektrické výboje na prsa těma dvěma žehličkama. Prásk jednou – nic. Prásk podruhy – nic! Pořád pííííííííííp… ještě zkusí dýcháni z úst do úst, nic platno. Starý člověk je mrtvý.
Vtom náš malý hrdina dostává nápad… ano! A napálí do starého mrtvého těla dlouhou dávku ze samopalu. V okamžiku, kdy se mrtvé tělo ještě hází, vchází bratr hlavního teroristy a chválí ho: Tak vidíš, teď ti opravdu věříme! Ted‘ jsi jeden z nás. Nešťastný hodný terorista odchází spolu s ním. To všechno vidí ze svých skrýší oba členové JAGu a hlásí to holohlavému admirálovi i veliteli newyorské policie. Pozor, je tu hodný terorista a jmenuje se Abduláh. Veliteli i admirálovi zazáří oči.. Á, tak Abduláh… no, hned se na něj kouknem a namačkají klávesy na počítači a hned se hlásí zpět… No, ano… jasně, Abduláh. Velmi hodný a slušný člověk, jeho bratra, nebezpečného teroristu, zastřelili při přepadeni mateřské školky v TelAvivu. Ale nebyli to příslušníci zásahového komanda, ale zbloudilá kulka z blízké střelnice sportovního klubu Pif Paf! Byla to nešťastná náhoda, za kterou se rodině nebezpečného teroristy vláda Spojených států samozřejmě omlouvá!
Major Raab děkuje za informaci a těhule na vozíčku začne řvát. Raab ji uchopí za ruku a utěšuje ji: To bude dobrý… vydržte! Žena si všimne, jak je major Raab hezký, a začne s nim mezi řevem koketovat. Vtom se otevřou náhle ty dveře, jak je major za sebou zevnitř zamkl, a v nich stojí hodný terorista a míří na Raaba kalašnikovem. Za ramenem má bráchu vrchního teroristy, který ho krátce předtím pochválil.
Pal! volá brácha vrchního teroristy.
Nestřílej! volá major Raab… tvýho bratra jsme nezastřelili my, byla to nešťastná náhoda! Nechtěli jsme mu ublížit!
Hodný terorista váhá…
Pal! volá brácha bráchy.
Nepal! volá Raab.
Hodný terorista se otáčí na bráchu bráchy…
Tak ty nebudeš pálit? volá brácha bráchy… tumáš dávku a napálí do něj salvu munice 38 super auto. To je ale jeho poslední vypálená dávka v životě, protože to už promluví zbraně obou členu JAGu a brácha to má za sebou.
Střih – kamera – záběr, jak do nemocnice nesou to náhradní srdce pro ministerského předsedu, který se už nemůže dočkat. Majorce nezbývá nic jiného, než že musí proklouznout nepozorovaně do operační místnosti, a protože se velmi dovedně odplíží podél zdi, teroristi si toho nevšimnou. Majorka si rychle oblékne operační plášť a dá si roušku přes ústa. Není k poznání! Povedlo se, jediné, co ji nyní odlišuje od bílých a černých sester a co by ji mohlo, nedej bože, možná prozradit, je, že nepláče, ale jedná.
Je tu to srdce, volá zezdola terorista mobilem.
Hlídejte to tu, jdu pro něj, rozhoduje vrchní terorista a vůbec netuší, že jde vstříc majoru Raabovi – a to je jeho konec!
Máte tu rajský plyn? ptá se majorka v roušce hlavního chirurga. Ten pokývne hlavou a ukáže na bombu v rohu. Už jen nepozorovaný pohyb levačky a majorka otevírá kohout rajského plynu naplno. Bdělý terorista, kterého pověřil šéf hlídáním, si naštěstí ničeho nevšimne a dál bděle hlídá. Vrchní chirurg je bezradný, ví totiž, že rajský plyn všechny uspí a bude zle. Majorka, která pochopitelně nemůže mluvit, na něj pouze významně pohlédne a on pochopi. Podávají si náhubek s kyslíkem, což dobře známe z dalších akčních filmů, kdy dva potápěči mají pouze jednu kyslíkovou bombu a kamarádsky se dělí o dýchání systémem jednou já, jednou ty. Hlasité syčení rajského plynu a podávání si náhubku, naštěstí pro naše hrdiny, bdělému teroristovi uniká. Mezitím, co všichni v operační místnosti, upadají do bezvědomí, opouští kamera tuto situaci a vrací se k vrchnímu teroristovi, an jde v ústrety náhradnímu srdci a též zcela zákonitě, jak jsem se byl již zmínil, majoru Raabovi. Zezdola nese terorista od vchodu náhradní srdce a má smůlu, že namoutě zase napotrefí na majora, a ten ho přesné mířenou ranou skolí. Srdce v červeném plastikovém kufříku zůstává ležet uprostřed chodby jako siroteček. Kryt rohem, čučí na něj z jednoho konce chodby major Raab, z druhého konce za druhým rohem vrchní terorista.
Co teď, vážení čtenáři, co? To je nervák! Vzdej se, volá statečný major… a chytře dodává: Tvůj brácha je mrtvej! A to neměl dělat, jakmile to vrchní terorista uslyší v záchvatu smutku po svém zemřelém bratrovi ztratí nad sebou kontrolu a neuváženě prostřílí tu krabici s tím srdcem, které, jak kamera zabírá detail, je už úplně na hovno. Ještěže neštastnej ministerskej předseda Izraele o tom neví a v narkóze si krásně chrní.
Jak už jsem ale řekl, to byla zásadní chyba, protože v okamžiku, kdy terorista dělá díry do srdce, udělá major Raab díry do něj. Tak to bychom měli, milé děti, co?
Nahoře v operační místnosti jsou všichni v limbu mimo majorky a vrchního chirurga. Zatímco majorka budí omámený personál se slovy… Vstávat, vyhráli jsme, odzbrojuje vrchní chirurg omámeneho teroristu-hlídače, kterého pro jistotu nechají omámeného, než přijede policie.
Happy end, hurá, volal by nepozorný divák! Ale my né, děti, viďte, my přece víme, že na operačním stole nám leží ten neštastnej předseda úplně nahatej, svoje srdce venku a druhé na chodbě, jen ho hodit do sběru! Co ted, viďte?
Vtom, jak všichni bezradně a nešťastně stojí, sestry černé i bílé opět začínají plakat, bleskne majoru amerického námořnictva hlavou nápad!
Hodný terorista! Ano, hodný terorista ležící mrtvý na zemi a jeho čisté modré arabské oči jako by říkaly… co já, majore,.. Co moje srdce…? No?
Ano! Jeho srdce dáme ministerskému předsedovi Izraele! Leč auha! Je nutné podle Listiny základních práv a svobod získat souhlas nešťastných pozůstalých, a to ministerskej předseda neministerskej předseda,., padni komu padni, tak strašně čestní jsou všichni přítomní. Celý skvostný díl tohoto seriálu nakonec opět rozhodne jako vždy náhoda. Někdo z přítomných zná naštěstí telefonní číslo matičky hodného teroristy, která žije v domečku v utečeneckém táboře Šabríia, a když jí major Raab do telefonu vysvětlí že jejího syna právě zastřelili a oni potřebují jeho srdce pro transplantaci do ministerského předsedy Izraele, neváhá matička ani okamžik, jedva zatlačí slzu po mrtvém synkovi (již druhém, uvědomte si, že prvního zasáhla ta zbloudilá kulka, jak si všichni mysleli, že to byli Izraelci a oni to nebyli Izraelci) a s transplantací souhlasí.
A ted přichází opět jeden z literárních vrcholů scénáře, ať se propadnu, jestli není pravda to, co nyní napíši!
Když major Raab položil telefon s teroristovou matičkou, jemně se usmíval…jen tak pod fousy, jak to umí jen čestní lidé. Kde se vzal, tu se vzal, byl tam holohlavý admirál a ptá se… čemu ze se to major směje a major povídá: Matka se smála a řekla mi, že už se těší, jak budou jednat s ministerským předsedou Izraele o míru na Středním východě a on bude mít srdce arabského teroristy?!?! Tomu se také všichni přítomní zasmáli a šli nahoru do operačního sálu nandat to náhradní srdce.
Kamera nám poskytuje ještě happyendový přídavek. Majorka s hrdě vztyčenejma kozama, v nádherné bílé uniformě (během zásahu v nemocnici se stačila převléci! ), hledí na majora Raaba zamilovanýma očima, stejně tak řvoucí těhotná občanka USA, která chytá majora Raaba za ruku a její oči říkají… víš, že opatrný sexuální styk je možný i s těhotnými ženami? A šťastně se rozpláče. Do záběru přichází, tentokrát už bez berlí, starý nemocný seržant amerického námořnictva a směje se. Já to věděl, majore, že je dostanete! A salutuje mu.
Tím tento díl televizního příběhu končí. Nemohu vůbec uvěřit tomu, co jsem viděl. Nevěřícně kroutím hlavou a říkám si…. tohle přece není možné? Jak je vůbec možný, ze takováhle hrůza spatří světlo světa? Jak je možný, že takovýhle podvod, takovýhle amatérismus, takováhle debilita vůbec spatřila světlo světa? Když si odmyslím ten hlavní negativní účinek, a sice lhaní lidem do očí a kažení vkusu mladých diváků, mimo vytváření neskutečného světa čestných blbů v absurdních nesmyslných situacích bez logiky. Taky se ve mně probouzí politik a říkám si… tohle přece stálo strašnou spoustu peněz! Ty by se daly využít někde ke snížení chudoby či sociálního napětí, pomoci dětem nebo k podpoře něčeho dobrého. Ale tohle? Tak dokud se společnost nenaučí rozdělovat prostředky moudrým způsobem, bude na světě pořád zle!
Když už ty prachy jsou, a ony jsou vlastně vždycky, tak buď na charitu nebo když už na uměni, tak Formanovi na něco krásného, kdy budu mít pocit dokonalosti a radosti z uměleckého díla.
Po zhlédnutí tohoto dílu odcházel jsem do postele s myšlenkou na pomstu! Režisér – deset let v první nápravné skupině a scenárista patnáct let v té nejtvrdší bez vycházek a televize. Taky bych mu pořád dokola promítal tuhle hrůzu, až by se zbláznil. Vlastně zpět, blázen to už je, tak až by ho kleplo. A pan produkční, který na to vyhodil ty děsný prachy, by musel stokrát napsat… Nebudu už nikdy házet peníze do literárního kanálu! A ředitel televize, která to odvysílala, by mu to musel tisíckrát podepsat!
Ještě ovšem, než jsem stačil, zdrcen z toho, co jsem viděl vypnout magickou bednu, musel jsem strávit Cimrmanovský verš… Plenky šup, šup – otvírají se šup, šup!.. Docela puškinovský verš z české hlavičky, co říkáte?
Jdu spát. a stále si opakuji… jsi křesťan! Nezabiješ! Nezabiješ! Nezabiješ!
Možná tak ještě nanejvýš požádáš manželky bližního svého… to jo… ale jinak – nezabiješ!
Komentáře