V pondělí 24.5.25 opustila budku poslední modřinka. Je tedy na čase, tak nějak shrnout pobyt sýkorčí rodinky v mém přístřešku.
Budka je umístěna na anténním stožáru na mé zahradě ve výšce asi 4 metry, je tedy bezpečně chráněna před nelétajícími predátory. Návštěvu útočníka z řad opeřenců jsem nezaznamenal, přesto, že budka není nijak krytá. Každopádně jsem jim případnou predaci nijak neulehčoval – tedy žádná bidýlka a podobné nesmysly, vletový otvor tak akorát. Zřejmě jim byl trochu těsný, protože se ho modřinky průběžně snažily zvětšit. V budce je umístěna kamera z Aliexpresu s full HD rozlišením. Tyto kamery už používám pravidelně, protože cena je okolo šesti stovek, což je paráda a hlavně jde ostřit na krátkou i delší vzdálenost a zoomovat – tedy ideální do budky. Kamery mají navíc PoE napájení a fungují s mým domácím kamerovým systémem (Blue Iris na virtuálním stroji). Další skvělou vlastností těchto kamer je, že slušně vidí v téměř naprosté tmě (dokonce v barvě) + jsou citlivé na IR světlo obou používaných vlnových délek. Noční obraz je samozřejmě monochromatický a laděný do fialova – pro kontrolu hnízda to bohatě stačí.
První modřinka, pravděpodobně samička (později jsem se naučil je rozlišit), navštívila budku počátkem března a již okolo 10.3. začala dovnitř nosit stavební materiál – mech (toho máme na zahradě opravdu dost). Postupně navyšovala vrstvy a přidávala i další druhy různých suchých trav, chmýří, občas nějaké pírko. Tato činnost ji vystačila na celý měsíc, už jsem měl obavy, že je neplodná :).
Když byla výška podestýlky dostatečná, vrtěním a točením se na místě vytvořila důlek a přeci jen svitla naděje, že se odhodlá ke snůšce. A skutečně. 15. dubna se v důlku objevilo první vajíčko, následováno každý den dalším přírůstkem. Snůšku ukončila po osmi dnech a v hnízdě svítilo osm kousků. Od 22.4. začala vajíčka zahřívat, přičemž jí sameček občas donesl něco k snědku. I samička se někdy vydala z budky ven, asi se přikrmit a na záchod :). Vždy se ale včas vrátila, aby vajíčka neprochladla. Během sezení s vejci zobákem opatrně manipulovala, různě je otáčela a přehazovala.
To jí vydrželo do začátku května, kdy se 4.5. začala líhnout první mláďata. Holá, slepá a růžová. Brzy jich byl plný důlek, takže na zbývající vejce přestalo být vidět. Vůbec tedy netuším, zda se jich nakonec vylíhlo jen těch pět, nebo nějaká nedomrlá z poslední snůšky uhynula. Každopádně po opuštění hnízda zůstalo na dně jen jedno nevylíhnuté vajíčko. Zbývající dvě zmizela – buď se rozbila, nebo to mláďata nedala. Kam ale zmizela? Ona ta poslední vyklubaná to nemají jednoduché. Mladí se líhnou v průběhu několika dní a tak ti první, co se už pár dní stravují, jsou silnější než ti poslední. Ti se pak těžko prosazují při hlášení se o potravu – je to prostě boj o život. Ti starší dále sílí a ti mladší zacházejí na úbytě. Holt příroda.
Nakonec se tedy v hnízdě převalovalo pět drobečků, které rodiče v krátkých intervalech krmili různou havětí. Jak poznali, komu dát a komu ne, aby na nikoho nezapomněli, to fakt netuším. Každopádně těch pět si své právo na život již uhájilo a postupně obrůstalo chmýřím. Později se začala objevovat brka na křídlech a nakonec se od táty s mámou lišili jen trochu barvou – byli víc do žluta. S rostoucími křídly začaly první snahy o výstup mimo zahřátý důlek. No a poté i první letecké pokusy. To už bylo jasné, že opuštění rodné budky se blíží.
V sobotu 24. května ráno se první mládě začalo opakovaně objevovat ve vletovém otvoru. Bylo mi jasné, že nastal ten okamžik, o kterém zpívá Helena Vondráčková. Vyrazil jsem s foťákem pod stožár. Fakt jsem myslel, že ten drobek ještě neumí pořádně lítat (kde by se to taky naučil, že) a přistane někde pod budkou. Já si ho pak v klidu vyfotím, případně podrbu za ouškem :). Také jsem měl obavy, aby první let neskončil v bazénu, který je hned vedle. No byl jsem překvapen. Žádné zmatené plácání křídly a snesení se k zemi se nekonalo. Prcek opsal okruh na bazénem a přistál na stožáru hned vedle budky. Tam chvíli poseděl, načež odletěl do dálky přes sousedovic zahradu. Hoďku za ním ho následoval sourozenec. Opravdu nechápu, jak je rodiče dokážou najít, protože je musí ještě nějaký čas krmit. A jak to, že si je navzájem nepletou s jinými páry? To jsou prostě záhady přírody.
V budce zůstala tři mláďata, evidentně trochu slabší než ta první dvě. Už ale také různě poskakovala a poletovala, takže bylo jasné, že se dlouho nezdrží. Další dvě opustila budku časné ráno druhý den a poslední drobek si to nechal až na pondělí 26.5. kolem osmé ranní.
Budku od té doby ji zatím nikdo nenavštívil, zbylo jen osiřelé vajíčko. Tak uvidíme, jestli si stejný pár vybere můj domek i pro druhé hnízdění. Prý to tak často bývá. Mně nezbývá, než vylétlé omladině popřát dlouhý život, což bohužel v případě podobného ptactva bývá spíše výjimkou.
Celé hnízděni trvalo neobvykle dlouho – alespoň ve srovnání s tím, co jsem vyčetl na internetu. Nejspíš se jednalo o mladý pár hnízdící poprvé, možná ho též ovlivnilo chladné počasi. Dole můžete shlédnou nepravidelný časosběrný záznam. Je to dlouhé, ale dá se přeskakovat.
Komentáře