Po delší době jsem se donutil, abych napsal pár řádek. Nějak se k tomu v poslední době nemohu dokopat. Když je chuť, není čas a když je čas, není chuť. Naštěstí letošní budovatelskou sezónu jsem již ukončil. Co se fyzických aktivit týče, přecházím na zimní hibernaci a tak snad i na to psaní zbyde chvilka. Dnes se budu ve svých vzpomínkách věnovat jednomu ze svých koníčků a to radioamatérství, byť koncese na vysílání mi již před mnoha lety propadla.
Občas si na tedy vycházce zavysílám na PMR (to se může i bez licence), ale spíš se věnuji poslechu na všech možných pásmech. Někdy uvažuji, že si tu licenci obnovím, znamenalo by to ale znovu vykonat zkoušky. Údajně jsou jednodušší a lehčí než dříve, jenže já jsem o dost starší a tudíž i blbější. Tak nevím. Abych toho zase neměl na ten důchod moc – už takhle nestíhám.
Dnes toho bohužel k poslechu už moc není, alespoň na vyšších pásmech – profi stanice přešly v podstatě komplet na digi. Na PMR je v okolí celkem mrtvo, CB zahynulo už dávno – tedy alespoň co se lokálních spojení týká. DX provoz na CB žije, ale to je cizina a je to hodně závislé na aktuálních podmínkách šíření elmg. vln. Zbývají tedy krátké vlny, tam to žije stále, jak radioamatéři, rozhlas a i profi služby se zde ještě vyskytují. Poslouchat je tedy pořád co, ale devadesátky, kdy na 80 MHz jeli policajti, sanitky i hasiči, jsou prostě pryč, pokrok nezastavíš :(.
Když už jsem zmínil to CB, trochu se u něj zastavím. V půlce devadesátek jsem pár let pracoval u dceřinky (mezi bastlíři dobře známé) německé firmy Conrad Electronic. Sídlili jsme v čerstvě zrušených kasárnách ve Vysočanech u Boru, které byly identickou kopií těch stříbrských a tak jsem si tam prožíval takové deja vu. No a za zde jsem zažil boom CB vysílání v Česku. Telekomunikační úřad uvolnil i u nás pásmo 27 MHz pro tzv. občanské radiostanice. Do té doby bylo v ČR vysílání bez radioamatérské licence pro běžné občany nemožné. A najednou během pár měsíců republika propadla kouzlu bezdrátového volání. Mobily byly v plenkách – bavíme se o letech 93-95. To byla teprve doba těch přenosných škatulí se sluchátkem a anténou, připomínajících vojenské vysílačky. Prvními majiteli těchto mobilních telefonů byli čerství zbohatlíci, často spíš mafiáni než spořádaní podnikatelé (čest výjimkám). Běžný občan na pořízení takové bedýnky ve statisícových cenách mohl zapomenout. Takže CB bylo něco jako mobil pro chudé. Pravda, s omezeným dosahem, ale voláním zdarma. Ve firmě jsme v té době neprodávali pomalu nic jiného než CB stanice, Condrad měl v tomto směru vcelku slušnou nabídku a tak se kšefty hýbaly. Nejoblíbenější mezi zákazníky byla vysílačka z názvem Formel 1 – nejlevnější a přitom svými parametry velmi dobrá – ta šla doslova na dračku.
Logicky jsem tomu propadl též. Prostudoval jsem katalogy, schemata zapojení a zakoupil vozidlovou stanici Conrad C-Mobil 40. Měla krásný velký, oranžově podsvícený displej a i technické parametry byly OK. Vozidlové stanice se běžně používaly jako základnové, nutné bylo jen zajistit napájení 12 V. Pro kutila mého typu žádný problém. Nejsložitější byla instalace antény, protože vertikál na CB pásmo nebyl žádný drobeček. Já jsem na rozdíl od oblíbených pětiosmin lambda zvolil klasickou čtvrtku GP, tedy „klacek“ přes 2,5 m dlouhý a další tři pruty podobné délky směřující šikmo dolů od místa ukotvení – prostě monstrum, ale proti skoro osmimetrovým pětiosminám v podstatě drobek. Nyní ovšem vyvstala klasická nerudovská otázka – kam s ní? Že na střechu bylo jasné, ale jak ji uchytil. Naše půlka dvojdomku má dva dvouprůduchové komíny. Protože ten v obýváku nebyl využit, rozhodl jsem se zabetonovat do jednoho průduchu trubku jako stožár a druhý průduch využit pro svod kabelů. Mimochodem – nedávno jsem svého skvělého nápadu hořce litoval – krbová kamna si už asi holt nepořídíme. Jak by to bylo jednoduché, kdyby byl k dispozici ten komín – bohužel není a nebude.
Na střechu tedy přibyla anténa obřích rozměrů budící zaslouženou pozornost. Podobné antény se jako houby po dešti začaly v té době objevovat i na střechách dalších rodinných domů i paneláků na sídlištích. Nastalo několik let trvající období CB vysílání. Dokonce jsem si časem pořídil i tzv. ručku, neboli ruční stanici, rovněž conráďáckou PocketCom 40. Na tu jsem dokonce napsal recenzi do tehdy vycházejícího časopisu Elektroinzert (najdete ji pod článkem). No, nebudu lhát – ona to sice byla recenze, ale zároveň také reklama. Přístroj jsem patřičně vychválil, byť si dodnes myslím, že zaslouženě. V textu jsem se, sice nenápadně a nekonkrétně, vymezil vůči jiným, vybavenějším ručním stanicím, čím jsem tak trochu nasral pana Voráčka z Elixu, který v mém srovnání poznal (možná oprávněně – i když jsem samozřejmě nejmenoval) jejich nejprodávanější ručku Dragon a neváhal mne telefonicky kontaktovat. Měli jsme spolu delší, chvilkami ne příliš srdečný hovor, ale nějak jsme si to nakonec vyjasnili.
Na pásmu bylo tehdy opravdu živo. Dosah CB nebyl při běžném šíření vln nijak veliký, přesto jsem navazoval spojení s kolegou s Standou z Tachova, Zdeňkem z Konst. Lázní a řadou místních stanic. No, co si budeme povídat, žádné filozofické debaty se nevedly – prostě běžné plky, které mě příliš neoslovovaly. I tak těch prožvaněných večerů bylo dost. Po čase se mi to celkem omrzelo a tak jsem se do probíhajících hovorů příliš nezapojoval. V té době jsem si také u Conrada pořídil pekelně drahou novinku mezi přijímači – tzv. scanner (AOR1500, za nekřesťanské peníze) . Prostě přenosné radio ve tvaru vysílačky které poslouchá ve velmi širokém rozsahu frekvencí (hlavně VKV/UKV) a umí tyto kmitočty bleskurychle prohledávat – scanovat. Tím se mi otevřel svět nových frekvencí – hasiči, sanitky, údržba silnic, železnice, policie – tehdy bylo na pásmech co poslouchat. Dokonce i ti „mafiáni“ s prvními mobilními telefony, to bylo někdy opravdu zajímavé :). Digi svět byl v plenkách, vše jelo v analogu. Policajti sice nějak divně škvrkali, ale záhy jsem zjistil, že se jedná jen invertovaného hovorové spektrum. V katalogu Conrada jsem objevil zajímavý integrovaný obvod a postavit invertor již byla hračka. Digitální éra se ale začínala pomalu prosazovat i zde. Objevil se internet, mobily přecházely ze staré analogové NMT na digitální a šifrovanou GSM a do digitálních režimů postupně přecházely všechny profi služby.
Digitální provoz zasáhl i amatérské vysílání. První vlaštovkou bylo Packet Radio – jednoduchý modem (frčel Byacom), připojení k vysílačce a PC (už jsem měl svou první dvaosmšestku) a rázem bylo možno přenášet mezi stanicemi textové zprávy i jiné malé soubory. Rychlost přenosu na dnešní poměry legrační, mám pocit že to bylo 1200 baudů , ale on i ten internet nebyl tenkrát nijak rychlý a hlavně na něm nebylo pomalu co dělat – českých webových stránek bylo pár. Nás, technicky zdatnější cébečkáře samozřejmě hned napadlo, pokusit se o digitální spojení na CB. A tak s kolegou od Conrada hned vyzkoušeno a hle, ono to bylo funkční. Měli jsme ohromnou radost, že si můžeme přes vysílačku psát – dnes se tomu musím smát. Další známý – dělal ve stejném baráku ve Vysočanech něco jako ajťáka pro firmu, která ten areál provozovala – zřídil u sebe v kanclu tzv. NOD, to byl (je) v podstatě takový opakovač, který umožňoval spojení mezi více stanicemi, jež na něj signálem dosáhly. Dokonce ten nod připojil modemem na telefonní linku a my se přes CB dostávali do BBS Fidonetu – to byl takový předchůdce Internetu. Fungovalo to trochu podobně jako mail. Uživatelé si mohli posílat zprávy i soubory. Je třeba si uvědomit, že většina souborů byly texty, obrázky tak maximálně o 256 barvách, tehdejší grafické karty na PC stejně víc neuměly, žádná hudba nebo video. Prostě objemově malé soubory. I kdyby to PC zvládlo, tak velký soubor by se přes ty pomalé linky přenášel neskutečně dlouho. Přes to CB to bylo ještě pomalejší, než kdybych se přes modem a telefonní linku připojil sám, ale mělo to jednu obrovskou výhodu – bylo to zadarmo. Ta firma měla do Vysočan propojenou plzeňskou linku, tak na ní náš modem mohl „viset“ celou mimopracovní dobu za cenu jednoho lokálního spojení, což byla (pokud se dobře pamatuji) jedna koruna. Tehdy se totiž při meziměstském telefonním spojení platilo za čas připojení a nebylo to málo.
Vymysleli jsme si i volací znaky pro Packet radio, které mnohem později (k mému velkému překvapení) převzal jako doporučení i Český telekomunikační úřad. Troufám si tedy tvrdit, že autory volaček ve tvaru CZ3ABC jsem já a Vašek Voborník, správce toho vysočanského nodu. Naše datování přes CB nám vydrželo asi rok, dva. Nakonec jsem neodolal, a zakoupil si klasický telefonní modem s komunikační rychlostí 19,2 Kbit/s a tím vlastně u mě začala éra Internetu. To už je ale jiný příběh. Na radioamatérské hobby jsem samozřejmě nezanevřel. Postupně se u mne vystřídala řada přijímačů i vysílaček na všechna možná pásma. Nejvíc mne zaujala rádia, která bylo možné propojit s PC a přes něj je ovládat a rozšířit jejich možnosti. O tom snad zase někdy příště.
Komentáře